Historie Louky

Louka - Grün bei Marienbad

Druhá největší vesnice v okresu Teplá leží v nadmořské výšce 720 m a má katastrální výměr 1.153 ha. V roce 1900 měla ves 950 obyvatel, v roce 1930 byl počet obyvatel 811. V roce 1914 dosáhl počet 1113 obyvatel. V roce 1942 bylo v Louce 152 domů s 811 obyvateli.
Kopce, které obklopují Grun: severně Grunberg (Barsbuhl) - 755 m, východně Sieplsbuhl - 737 m, na silnici do Einsiedl (Mnichova) Haslbrittersbuhl a Hammerfels - 736 m a vedle silnice do Neudorf (Nové Vsi), nedaleko Grunské kyselky Hohe Fels - 757 m.
Malý potůček, který svádí vodu ze tří rybníků ve vesnici vtéká východně do "Dorflage" a roklí z kopce dolů do Teplé. Na Roda leží nad Grun-Oberhammer (část vsi) Brands-Muhle (mlýn) a v Oberhammeru samém Kopetzky-Muhle (Pichl-Muhle). Potok Roda ústí nedaleko Grun-Unterhammer do Teplé. Před ústím na něm leží mlýn, který patřil Lenz (Tautara), hospodě v Unterhammeru.

Pod vlakovou zastávkou Grun-Unterhammer leží na Teplé Rohrmuhle (válcový mlýn). Východně od Grunbergu, v blízkosti hájovny Grunberg ústí do Teplé kromě malého potůčku ještě Goldbach (Zlatý potok), který má svůj původ na Goldheide (Zlaté vřesoviště). Protože jsou tyto potoky (Roda- Hunds- a Goldbach) potoky lesními a horskými, je v nich mnoho pstruhů a jiných lesních ryb. Nad hájovnou Grunberg ústí do Teplé také potok Ritza, který přitéká od východu (Landek-Pirten) a protéká Údolím Ritza.

Jak je zřejmé z mapy Louky, dělí se vesnice na tři části:
1. Vlastní ves s kostelem a školou - ve středu vesnice s rybníkem (Kellners Teich) mezi školou a hostincem "Zum Jagerheim". V dolním konci vesnice byl ještě menší rybníček (Dorfteich) mezi domem č. 41 a č. 42.
2. Část vsi "A(n)spa" podél cesty do Neudorfu (Nové Vsi).
3. Část vsi "Barsbuhl" podél cesty do Petschau (Bečova).

K Louce patřily ještě části Grun-Oberhammer s hostincem Konrada Grimma (Hammerl) - hostinský Josef Dietl a Kopetzen-Muhle: dále Grun-Unterhammer s hostincem Rudolfa Lenze, mlýnem Antona Frische (naposledy Wiedner), dříve Lang-Muhle (Huama-Muhl) a dům číslo 100 Josefa Schmiedta, který na zastávce Grun-Unterhammer prodával lístky na vlak. V Ober- a Unterhammer byly také kromě mlýnů i kovárny (proto názvy Ober- a Unterhammer), kde se vyráběly nástroje a nářadí pro lesní dělníky, horníky a dělníky v lomech. Nad hostincem Lenz se nacházelo několik rybích rybníků a pod zastávkou Rohrmuhle (válcový mlýn), který však již náležel obci Tissau.

Louce patřila také Gruner Sauerbrunn, ležící na Hundsbachu (Psí potok) mezi Grunem a Neudorfem. Tento minerální pramen "Gruner Sauerling" stáčela na počátku rodina Zuleger, později jej získala rodina Durr. Kolem roku 1928 získal Gruner Sauerbrunn hotelier Loser z Karlových Varů, který zde zřídil "Café Almbrunnl". Toto zařízení navštěvovali rádi lázeňští hosté ze sousedních Mariánských lázní a Karlových Varů, stejně jako výletníci. Jako ceněná stolní voda byla "Gruner Sauerling" (Grunská kyselka) rozesílána do blízkých lázeňských měst. Pro roce 1939 přešel Gruner Sauerbrunn do vlastnictví státu.
Mezi Unterhammer a hájovnou Grunberg se nacházel drážní domek pro hlídače, který také náležel ke Grunu (Katzensteig). Z Grunu vedly silnice do Einsiedl (Mnichova) Petschau (Bečova) a Neudorf (Nové Vsi). Lze předpokládat, že ves Grun vznikla kolem roku 1100. Její jméno bylo snad odvozeno od zelených plání, luk a lesů, které celou vesnici obklopují. Prvním domem měla být hájovna vedle kostela, kde se nalézá hostinec "Zum neuen Wirt" Karla Taubera, dům číslo 48. Tak se to alespoň tradovalo mezi staršími lidmi ústním podáním.
Prvními osídlenci byli kromě hajného pravděpodobně dřevorubci, lesní dělníci a sedláci, kteří v okolí vesnice klučili a mýtili les. Z toho povstal také název Rodatal. Podle ředitele obecné školy p. Josefa Russe, který byl krátký čas i učitelem v Grunu, měla mít obec jméno již v roce 956, následně byla jmenována kolem roku 1112.

Pozdější historie je těsně spjata s Premonstrátským klášterem Teplá a anály kláštera uvádějí místní jméno Grun teprve roku 1724. Toho roku byl postaven kostel Sv. Václava, který náležel ke klášteru Teplá.
Na jeho místě stávala dříve kaple. Klášter byl také delší čas vrchností Grunu, minimálně co se týče kostela. Když v roce 1354 prodal opat Beneda ves Grun pánům Borschow a Habkow von der Riesenburg byli obyvatelé Grunu v tomto čase již poddaní těchto pánů a dílem i jejich nevolníky. Dějiny Grunu jsou také velmi těsně svázány s dějinami blízkého města Petschau a jeho zámku. Protože pole, louky a lesy katastrálního územi Grunu hraničili s panstvím Petschau podíleli se obyvatelé Grunu vždy velmi živě na dění v zámku.

Obyvatelstvo Grunu - profesní zařazení.
Převážná část obyvatel Grunu byli sedláci, domkáři, lesní dělnici a řemeslníci. V 19. století zde byli i obchodníci s plátnem, lnem a chmelem. Někteří z těchto obchodníků s chmelem byli velmi bohatí, např. rodina Zuleger, která měla své členy nejen v Grunu, ale i v Neudorfu a Petschau a měla na Žatecku chmelnice, ze kterých prodávala chmel pivovarům.
V Grunu byla v místech pod domkem zednického mistra Vinzence Popperla pamětní tabule rodiny Zuleger.
Od roku 1900 zde žilo mnoho číšníků, vrchních, kuchařů a mistrů kuchařů, číšnic i pomocnic, kteří byli všichni během letní sezony zaměstnáni v přilehlých Karlových Varech, Mariáských a Františkových lázních nebo v Teplitz-Schonau. Měli jsme zde dokonce jednoho ředitele hotelu - Anton Popperl (Engel Toni). Některé z těchto rodin vlastnily jako vedlejší živnost i malé hospodářství, které bylo v létě spravováno ženami a dalšími členy domácnosti. Kromě těchto hotelových zaměstnanců byl Grun ale i Neudorf domovem mnoha muzikantů, kteří získali vzdělání v hudební škole v Petschau a kteří působili posléze jako členové lázeňských orchestrů. Jejich dobrá pověst je provázela i do ciziny, např. v Bad Ischl (Rakousko) a ve Švýcarsku. Budeme jmenovat pouze některé:

Anton Pichl, který hraje od roku 1945 u Vídeňských filharmoniků, nebo Fritz Albert, který absolvoval po hudební škole v Petschau konzervatoř v Praze a působil (1930-1938) v lázeňském orchestru v Marienbad, od roku 1940 v opeře v Dusseldorfu jako hráč na violu, od roku 1946 pak jako hudebník a učitel hudby ve Winhterturu i při hudebních slavnostech v Luzernu.
Vinzenz Popperl, syn zednického mistra Popperla je od roku 1949 kapelníkem lázeňského orchestru v Bad Salzschlirf, Hessensko.
Kolem roku 1914 dosáhl počet obyvatel Grunu svého vrcholu, a sice 1113. Že to byli obyvatelé zámožní a že poskytovali výdělek mnohým obchodníkům lze doložit tím, že ve vesnici bylo kromě Sauerbrunn a obchodu s pivními lahvemi také 9 hostinců, 5 obchodů, 2 řezníci a 2 pekárny.

Názvy hostinců:
"Gasthaus zur Eiche" Franze Nadlera, I hospoda "Zum Neuem Wirt" (Wirts-Karl) Karla Taubera vedle kostela, hostinec "Zum Jagerheim" (Kellner) Maxe Pichla (dříve Popperl), hostinec "WeiBer Lowe" Franze Pichla, posléze Gustav Pichl, hostinec Wenzla Siepla (Maurer Wenzl) , hostinec "Schwan", poslední majitelka Marie Halbritter (Schaun), dříve Lenz, hostinec Martina Korena (Hebamme), hostinec Konrada Grimma (Haisl Konrad am Hammerle) v Grun-Oberhammer, hostinec Rudolfa Lenze (Tautara) v Grun-unterhammer.

Obchody:
Adolf Heinz, č. 7, Anton Hochberger, č. 20., Josef Pichl (Lodn-Seff), č. 50, Anton Popperl (Kellner) , zboží papírenské a trafika, č. 130, Franz Kaiser, č. 69 a ještě trafikant Franz Hubl (pošťák), č. 70.

Řezníci byli Franz Nadler a Karl Tauber, oba zároveň s tím i hostinští.
Pekaři byli dva, Alois Tauber (Unterer Beck), č. 59 a Karl Tauber (Oberer Beck), č. 135.

V Grunu bydlelo i několik zedníků a i zednický mistr a architekt Anton Schneider, č. 42, který také stavěl kostely (Eger a Auerbach/Opf.), zemřel 11.12.1964.
Zednický mistr byl Vinzenz Popper (Masta), č. 115. Ferdinand Puchtinger, š. 131 a Alois Hubl, č. 52 byli' kováři, Fridolin Dorschner (Wilhelm), č. 82 byl cesář.

Větší statky v Grunu vlatnili:
Anton Píchl (Picherl), č. 1, Vinzenz Schmidt (Pichl Viz), č. 39-40, Karl HeB (Hessn), č. 10, Vinzenz Sadtler (Liasn), č. 34, Josef Pichl (Schuawa), č. 31, Josef Pichl (Gochl Wenzl), č. 29, Josef Riedl (Schwoásn), č. 35, Josef Pichl (Reimund), č. 82, Marie Siepl (Schwarzbeckn), č. 25, Rudolf Stowasser (Wulausr1), č. 24, Anton E-leinz (Schuwra), č. 23, Rudolf Lenz (Tautara), Grun-Unterhammer, č. '98, Fritz Pichl (Kopetzmuhle), Oberhammer, č. 97, Anton Siepl (Greicha), č. 78, Alois Halbritter, č. 8 a Josef Popperl (Girtla), č. 22.
V revíru Grunberg panství Petschau byl fořt Josef Albert z Grunu a Franz-Jose_ Simon byl hajný, posléze byl hajným jeho syn Ferdinand Simon (Hiacha Ferdl), č. 123.

Kostel v Grunu:
Kostel Sv.Václava v Grunu podléhal Premonstrátskému klášteru Teplá. Nejprve stála ve spodní části vesnice kaple, která byla přestavěna, zvětšena a přeměněna v kostel. Posléze byla klášterem zřízena v Grunu fara. Faráři Premonstrátů, kteří působili na faře v Grunu: faráři Gnad, Prager, Bauer, do roku 1935 Groschl, 1935-1937 farář Schoppl a od 1937-1946 jako poslední německý farář konsistorialní rada Johann Chrysostomus Kirchmeyer, dříve farář ve Sv. Adalbertu, který slavil 27.7.1958 v klášteře Speinshart své 6O-ti leté kněžské výročí a který zemřel v 89 letech v Bad Hall (Oberosterreich). Regentchori byl do roku 1925 vrchní učitel Emil Fix, který vedl kostelní sbor a později také pěvecký spolek, Rudolf Hanika (hudbeník na kůru) a až do konce Josef Simon (Hiacha Pepp).

Škola a kulturní život v Grunu:
V Grunu se nacházela obecní trojtřídka. Jednopatrová školní budova byla přistavěna k faře. Učitel měl ve škole svůj byt. Škola byla trojtřídka, během války však byly děti kvůli nedostatku učitelů sloučeny a škola změněna ve dvojtřídku. Pokračovací škola byla v Petschau, zemědělská škola v Teplé. Školní zahrada se nacházela ve spodní části vesnice, kde bylo také umístěno na volném prostranství některé tělocvičné náčiní. Po roce 1936 bylo vedle silnice naproti Einsiedl vybudováno sportovní hřiště, kde hrával i místní fotbalový klub.

Učitelé v Grunu:
od roku 1900 do konce druhé světové války působili v Grunu následující učitelé:
Kolem roku 1900 učitel a ředitel školy v Grunu a vedoucí učitel Emil Fix, který pocházel z Barn (Severní Čechy). Přišel do Grunu jako mladý učitel a učil do roku 1924. Od roku 1904 působil učitel Josef RuB, rodák z vesnice Mies, který byl později ředitelem obecní školy v Petschau. Kolem roku 1915 byl učitelem národní školy Josef Geier, který se stal později vedoucím školy v Mullersgrun. Před první světovou válkou zde působili učitel Karl Weber, později vrchní učitel v Trossau, učitel Gustav Bayer, posléze vedoucí školy v Seattl a vrchní učitel v Uittwa, od roku 1924-1931 vrchní učitel Josef Svehla, který byl také krátký čas starostou obce. Po první světové válce zde byl jako učitel zaměstnán Anton Wurdinger z Pauten, který se stal vedoucím školy v Kladerlas a do roku 1945 vrchním učitelem v Toppeles.
Další učitelské síly byly kolem roku 1912 učitelka Schischka z Neudorfu, od roku 1925-1928 učitelka Emilie Stowasser z Neudorfu a učitelka ručních prací Berta Stowasser z Neudorfu od roku 1925-1934. Od roku 1912-1920 zde byla učitelkou ručních prací také slečna Wagner z Neudorfu.

Dále vyučovali následující učitelé:
1928 Franz Breitfelder, od 1929 - 1932 Eduard Goschy, později vedoucí školy v Tissau a Uittwa, od 1930-1933 Franz Beer z Sichdichfur (Velká Hledsebe) u Marienbad, posléze učitel v Rauschenbach a vrchní učitel v Einsiedel, od roku 1932-1936 vrchní učitel Richard Pompl a od 1934-1943 Hilde Baier jako učitelka. V době 1931-1935 působil v Grunu jako učitel Josef Jessl, od 1935-1937 byl vrchním učitelem ve vsi Mies a od 1937-1945 jako hlavní učitel opět v Grunu. V Grunu byli dále zaměstnáni jako učitelé, resp. učitelky: Franz Bauer z Tepl 1934, sl. Mechtild 1933, Ferdinand Gunter 1935-1936, Irimbert Habl 1937-1939, učitel Urban a Sabathil 1943-1944 a učitelka Dobsch und Siegl do roku 1945.

Život spolkový a slavnosti:
V Grunu panoval čilý spolkový život. Jako v každé vesnici byl i zde spolek dobrovolných hasičů. Pěvecký spolek měl mužský a smíšený sbor, pořádal každý rok koncert a v zimě hrál divadlo. Působil i při slavnnostech v kostele, na svatbách a pohřbech.
Dlouholetým předsedou pěveckého spolku byl Anton Popperl (Jagerheim), který sám účinkoval v divadelních představeních a vedl také zkoušky. Kolem roku 1933 působil krátký čas i fotbalový klub. V "Jagerheimu" byla i Reiffeisenka, kde byl sekretář a pokladník Franz Kaiser. Vrcholem každoročního spolkového života byl církevní svátek ("Gruner Fest") na Sv. Václava (28. září).

Kromě tancovaček v sálech hostinců Pichl, Nadler a Tauber se konala i jiná příjemná a humoristická představení v ostatních hostincích. Slavnosti se konaly nejen za účasti místních, přijíždělo i mnoho hostí z okolí. O pouti a masopustu, stejně jako i o jiných svátcích hrál všude dobře známý harmonikář Roth z Grunu.
Mohu zde uvést pouze některá jména starostů, neboť ta z dřívější doby mi nejsou známa: p. Pichl (Tscheiterer), Wenzl Pichl (Gochl Wenzl), vrchní učitel Josef Svehla, Gustav Simon a naposledy Wenzl Sangl.

Rádi vzpomínáme na naši domovinu, vzpomínáme na krásné časy našeho mládí, na radosti a strasti dělené s našimi příbuznými, známými a přáteli. Vzpomínky na náš domov v nás zůstanou, neboť kdo nezapomíná na předky a domov nebude později sám svými potomky zapomenut a zůstane v jejich myslích.